STOPY V PÍSKU
Zapomněl jsem psát básně
– důvody pominuly
– mý představy šly spát
a odvaha vzala roha
//Hodí se to ještě vůbec?//
Zapomněl jsem na spoustu věcí
– na ranní kafe do postele
– na opulentní snídaně na vidličku
– na Martini v placatejch skleničkách na stopce
– na dotýkání – – –
Vykašlal jsem se na jižní Čechy
na dejchavou mašinku s korálky zelenejch vagónů
na pitoreskní Krumlov a Hradec Jindřichův
na les /pohádkovej/ na rosu na rtech
a na mech mezi prsty mejch žabáčích nohou
Nějak jsem se umotal v péči o druhý
a na sebe se vykašlal – – –
přestal slyšet anděly a tóny klavíru odněkud
z modromodrý oblohy…
Každej den stejnej
hřiště s oválem zatočeným do blba – – –
stejná podzemní dráha
a stejný vlaky – stejný obličeje lidí…
stejný zoufalství všude kolem
…a Boha nevidět a neslyšet
/přestože mne nese v náručí již mnoho let/
jsem nepokorný a chci jej uvidět
Bojím se – a je to o strachu
o stejnejch modelech z minulýho světa
BOJÍM SE
a je mi zima
Listuju deníkem a nahlas čtu glosy
/zápisky z cest vlastní duše/
Můj shovívavej smích se ke mně chová skromně…
Neznám tě
asi budeš krásnej (- – -)
/písmenka drolím z úst – z hlavy/
BOLAVEJ Z NADĚJE
Nejistej ze svítání…