Bio ….

Pavel Klicpera (*8. 1. 1961)

Jeho tvorbu, (v osmdesátých letech publikoval v tehdejším tisku a jeho básně vyšly ve sborníku mladých autorů Poetník 81) ovlivnilo setkání s básnířkou, herečkou a divadelní režisérkou Evou Hrubou. Spolu založili autorské divadlo ADiE.H a stali se alternativní scénou Hálkova městského divadla Nymburk. Posbírali řadu ocenění na tehdejších festivalech alternativních divadel malých forem. Byli častými hosty pražských klubových scén Rubín, Bílý Koníček, Řeznická a stali se členy tehdejší Poetické vinárny VIOLA. Na lidové konzervatoři (obor Divadlo poezie a Autorské divadlo) poznal Mirka Kováříka (Zelené peří), který kultivoval nejen jeho přednes, ale také následující tvorbu. Jeho profesory byli mj. scénárista a režisér Pavel Fiala, herečka Radka Fidlerová, hudebník Miki Jelínek a režisér Zdeněk Potužil. V roce 1988 opustil z politických důvodů svoji původní profesi výpravčího a dozorčího mezinárodního provozu na pražském nádraží Holešovice. Krátce působil jako dramaturg hudebního klubu Dvojka  a na pár měsíců zaškobrtnul jako asistent režie a herec „jedné věty“  v Divadle Pod Palmovkou. Divadlo už nikdy! To bylo heslo, které jej přivedlo na začátku devadesátých let do světa reklamy.  Stál u zrodu nadnárodní reklamní agentury DORLAND a na spotřebitelský trh pomáhal uvádět na tehdejší dobu mimořádné značky – Dobrá voda, Agrobanka, Minolta a další…

Moje oblíbené místo

Trendem doby, kromě budování značek populárních produktů, byl i vznik nové mediální disciplíny nazvané Public Relations. Spoluzakládal tisková oddělení ve stavební spořitelně Raifeissen, v oční klinice Lexum, ve vydavatelství Roof. Stal se šefredaktorem internetových časopisů a podílel se na vzniku televizního projektu první tuzemské televize Mňam Prima vařečka. Hned poté  napsal s Lídou Holickou knihu Labužnické putování po Jizerských horách pro vydavatelství VLTAVA. Média, komunikace, public relations, psaní scénářů, básní, fejetonů, spolupráce s Českým rozhlasem (Výlety, Dobrou chuť Česko) s Českou televizí (Toulavá kamera, Dobré ráno z Brna a z Ostravy, Živě na Jedničce), TV Metropol (Kam z Prahy), a taky nejstarší filmový festival s turistickou tématikou na světě Tourfilm a festival Arts&Film v Telči – to byl a stále ještě je jeho tvůrčí život. Rostislav Vondruška, Iveta Toušlová, Alena Zárybnická, Pavel Kudrna, Monika Valentová, Jaroslava Panýrková, Tomáš Sláma (+2004), Jindřich Santar (+2013), Máša Konečná – Maasová (+2015), Lenny Trčková, Jana Berg, Zdena Kabourková, ale především Josef Schutz (+2015), prezident nejstaršího filmového festivalu s turistickou tématikou na světě, Tourfilm. To byl jen zlomek z výčtu osobností, které mu nejen ukázaly cestu, ale díky jim dostal šanci, vyučil se, byl podporován a zároveň se mohl cítit jejich plnohodnotným sparing partnerem, při řadě společných pracovních i společenských aktivit.

Před časem ředitel komunikace a tiskový mluvčí ve státní agentuře CzechTourism, která propagovala Česko jako ideální turistickou destinací. Později poradce ministra kultury. Dnes publicista, básník, moderátor, konzultant v oboru médii a public relations  a také autora  režisér pořadů, které se skupinou přátel realizuje v historických památkách na Nymbursku.
O budoucnosti nemluví, protože údajně zrovna tak jako minulost je jen otiskem další stopy v písku. Miluje jezevčíky, moudré staré lidi, Prahu, Warszawu, Poznań, New York, Skotsko, Písek, Sibiř, Bajkal, Hejnice, Jizerské hory a Klicperův Chlumec nad Cidlinou, kde se narodil.  Po pětatřiceti letech života v hlavním městě se vrátil za jeho hranice, do středních Čech,  Zlatého pruhu Polabí, do městečka Rožďalovice, na samém okraji Svatojiřského lesa…. Právě zde, v severním linii kolem Prahy, kterou tvoří šest zámků, žila od poslední čtvrtiny 17. století jedna z větví jeho předků.  Dva  z nich jsou přímo spojené s osudem jeho rodiny: zámky – Loučeň a Mcely…
A právě zde, v  regionu Taxis – Bohemia, se rozhodl prožít další etapu svého života. Doufá, že bude plná nových výzev a inspirací nejen k alternativnímu pojímání života….